Historie kostela 

Kostel sv. Jakuba, je nejstarším kamenným chrámem Kutné Hory, již od svého založení byl zamýšlen jako duchovní střed celého města. Tomu odpovídá i jeho lokalita a architektonický koncept. Kostel se nachází v samotném centru středověkého města: ke všem ostatním chrámům je to odsud přibližně stejně daleko, čímž je vyjádřeno posvátné chápání prostoru. Svatojakubská věž je pak viditelná z velké dálky a slouží jako důležitý orientační bod pro široké okolí.

Kostel se začal stavět ve třicátých letech 14. století a jeho nejdůležitějšími donátory byli mincíři a pregéři ze sousedního Vlašského dvora. Již v roce 1356 byl zaklenut presbytář a konala se v něm první liturgie. V rané fázi stavby kostela se výrazně uplatnil vliv sedleckého cisterciáckého kláštera, jak stavebně, tak symbolicky. I proto byl kostel původně zasvěcen Panně Marii. Stavba byla dokončena v roce 1420; na jejích pozdějších etapách se podílela parléřovská huť, která v té době již pracovala na stavbě chrámu sv. Barbory. Její působení je zřetelné zejména v bohaté plaménkové kružbě velkého okna v západním průčelí kostela. Během stavby se upustilo od původně zamýšleného dvojvěží, důvodem byly patrně již tehdy vážné problémy s podložím, které by druhou věž kostela neuneslo. Severní věž však vyrostla až do úctyhodné výšky 80 metrů, a tak se kostelu začalo říkat jednoduše „Vysoký“.

V roce 1410 byl u Vysokého kostela zřízen samostatný farní obvod, jehož centrem je chrám dodnes. Katolická tradice zde však byla na dvě století přerušena působením utrakvistických kněží, kteří chrám spravovali od roku 1424 až do konce třicetileté války. Během této doby byl kostel svěřen pod ochranu svatého Jakuba.

Dlouhá historie v kostele zanechala řadu unikátních památek na různá období. Závěr presbytáře je zdoben pozdně gotickými freskami, jeden ze sanktuářů je dokonce opatřen nejstarším dochovaným kutnohorským nápisem (1356). V boční lodi se dochovaly fresky z poloviny 15. století, které staví jednoznačně katolické motivy vedle symbolů utrakvistických, a tak zajímavě poodhalují spletité ideové poměry své doby. Za pozornost stojí také vzácná predela jinak zničeného hlavního oltáře z roku 1515 a v neposlední řadě obraz Nejsvětější Trojice od Petra Brandla, který je součástí nynějšího, barokního oltáře.