Modlitby za ulice jsou misijní aktivitou. Jejich cílem však není obrátit celé naše město na křesťanskou víru, jak by se možná mohlo někomu na první pohled zdát. Jejím cílem je v první řadě nabídnout nám – těm, kdo se modlí – možnost změnit sami sebe. Učit se dívat a modlitbou otvírat svá srdce pro druhé.

Chceme být misionáři, kteří jako Ježíš procházejí krajem (srov. Mt 4,18), dívají se a modlí se. Chceme být Izraelity, kteří procházejí kolem nedobytného Jericha (Joz 6) a modlitbou prosí Boha, aby zvítězil nad zlem, které vytvořilo hradbu Boží milosti v lidských srdcích. Je to misijní činnost, když člověk opustí teplé místo domova a vydá se na pouť do míst, kde žijí mnohdy neznámí lidé. Ježíš procházel a najednou uviděl. Možná i my cestou ulicemi uvidíme zamilované snoubence, zaslechneme smích dětí či hádku manželů. Možná budeme pomalu procházet ulicí, tiše se modlit a přemýšlet o lidech, které jindy bezmyšlenkovitě míjíme. Možná, že právě tato zkušenost nás bude proměňovat a zatoužíme těmto neznámým lidem jednou i slovem předat radost ze života s Kristem.

Změňme své smýšlení a uvědomme si, že první užitek z této aktivity budeme mít hlavně my sami. Je to příležitost lépe pochopit svoji identitu křesťana-misionáře. Ježíš nás nejen potřebuje, aby druhé mohl uzdravovat a naplňovat jejich život láskou a pokojem. Ježíš chce, aby tato služba byla obohacením i radostí pro nás samotné. Chce, abychom časem zakoušeli radost, že i my vidíme toužícího Zachea na stromě nebo smutného Leviho v celnici. Chce, abychom zjistili, že i naše slovo může být naplněno láskou a mocí Ducha svatého, a může tedy proměňovat srdce a přivádět druhé k životu, ke Kristu.

K tiché misionářské aktivitě vám žehnám a o totéž prosím i já vás.

P. Jan Uhlíř