Historie

Kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn asi ve druhém desetiletí 15. století. Zpočátku byl obklopen osadou hutníků. Na přelomu 15. a 16. století byl důkladně opraven a pozdně goticky přestavěn na náklady důlního podnikatele Jana Smíška z Vrchovišť a jeho syna Kryštofa. V této době byl ke kostelu přistavěn presbytář, který stavba původně zřejmě vůbec neměla (stejně jako věž). Když Jan Smíšek roku 1501 zemřel, sloužil pak kostel jako rodinná pohřební kaple.

Již v druhé polovině 16. století byl kostel opuštěn a po nějakou dobu sloužil dokonce jako městská prachárna. V roce 1817 vyhořel. Významné obnovy se dočkal až na konci 19. století, kdy byl restaurován pod vedením Ludvíka Láblera.

Kostel je postaven na čtvercovém půdorysu, k němuž je na východě připojen polygonální presbytář a na západě hranolová věž. Tu zdobí plastický erb rodu Smíšků (jednorožec), znak nákladníků hor a reliéf zachycující horníky pracující v dole.

Kostel je po právu považován za drobnou architektonickou perlu. Za prostým zevnějškem se ukrývá velmi působivý pozdně gotický prostor. Tři chrámové lodi jsou od sebe odděleny štíhlými válcovými pilíři, z nichž přímo vyrůstá elegantní křížová klenba, která si dodnes zachovala původní ráz z doby Václava IV.

V presbytáři můžeme obdivovat sedmimetrový svatostánek s typickými prvky jagellonské gotiky. Datuje se do období smíškovské přestavby a je patrně dílem Mistra Brikcí ze Zhořelce.